Mince Alexandra Velikého a jeho nástupců

Všechny vystavené antické ražby jsou originály, zapůjčené ze sbírek členů České numismatické společnosti (www.numismatici.cz). Výstava je otevřena stejně jako další expozice v Národním numismatickém centru pro veřejnost od pondělí do pátku 9 až 18 hodin, v sobotu od 10 do 14 hodin.

Expozice bude přístupna nejméně do konce roku 2012 a je propojena s expozicí českých ražeb na našem území a a ukázkami produkce České mincovny. Vstupné činí 50 Kč, při nákupu v prodejně nad 500 Kč bude návštěvníkovi vstupné vráceno. Prostory prodejny a výstavy se nalézají v pasáži České národní banky mezi ulicí Na Příkopě a Senovážným náměstím.

Malý úvod do historie týkající se období z něhož jsou vystaveny v expozici antické mince (text převzat od pořadatelů výstavy).

Mince Alexandra Velikého a jeho nástupců

Řecká města a drobné státní útvary byly až do poloviny čtvrtého století před Kristem nejednotné. Rozkládaly se podél celého pobřeží Středozemního moře a navzájem soupeřily o prvenství. Politická roztříštěnost se kromě jiného projevovala v nejednotném a nepřehledném mincovnictví, kdy každý městský stát či spolek vydával vlastní mince.
K částečnému zpřehlednění mincovních poměrů došlo za vlády makedonského krále Filipa II. (359 - 336 př. Kr.), který pod své žezlo sjednotil řecké městské státy a spolky a připravoval se k válce s perskou říší. Jeho syn Alexandros III. Veliký (336 -323 př. Kr.) na svém velkolepém tažení perskou říši dobyl a založil nejrozsáhlejší antický stát, který sahal od Řecka až po současný Afghánistán.

Mince krále Alexandra III. Velikého na dlouhou dobu ovlivnily vzhled řeckých antických mincí - kombinace lícního portrétu panovníka a jeho božského patrona na rubu se objevovaly na většině mincí helénistických panovníků. Oběživo bylo emitováno ze tří kovů. Základní jednotku zlaté řady představoval statér o váze 8,48 g, nejběžnější stříbrná mince zvaná drachma vážila 4,24 g. Často používané a hojně dochované jsou násobky drachem – tzv. tetradrachmy o váze 16,96 g a šestiny drachmy, oboly, vážící 0,7 g. Drobnou minci zastupovaly měděné chalky.
Alexandrova říše se po smrti svého zakladatele rozpadla a na jejím území vznikly nástupnické státy, které si mezi sebou rozdělili Alexandrovi generálové. Ve válkách, které rozpad říše doprovázely, padli téměř všichni Alexandrovi druzi. Vzniklá helénistická království byla postupně pohlcována novým pánem světa - rozvíjející se římskou říší.
V samotném centru řecké kultury, v Řecku a v Makedonii vládla dynastie, založená králem Antigonem Jednookým. Také ražby těchto panovníků vycházely z Alexandrova vzoru (306 – 168 př. Kr.). Antigonovští vládci na mince většinou neumísťovali své portréty, přesto jsou tváře jednotlivých bohů skvělou ukázkou mistrovství tehdejších řezačů želez.
Největší, avšak nejméně stabilní stát vybudoval Seleukos I. Jeho říše se rozkládala od Sýrie až po současný Afhghánistán (311 – 63 př. Kr.). Se smrtí Seleuka I. se začalo nesourodé soustátí rozpadat, od syrského centra se postupně odtrhla Pergamon, Bithýnie, Kapadokie, Galatie a řecko-baktrijské království. Na seleukovských ražbách se vystřídaly portréty všech členů panovnické linie i některých usurpátorů.
Nejkrásnější helénistické portréty vytvořili řezači želez v daleké Baktrii. Na mincích řecko -baktrijských panovníků se dochovala galerie realistických portrétů jednotlivých králů (256 – 125 př. Kr.). Nápisy na těchto mincích představují mnohdy jediný písemný doklad jejich existence.
Nejstabilnější stát založil Ptolemaios v Egyptě. Jeho dynastie vládla zemi na Nilu téměř až do přelomu letopočtu (305 – 30 př. Kr.) a její poslední královna Kleopatra VII. byla zároveň poslední helénistická vládkyně. Stylizované portréty Ptolemaia I. se objevují na mincích všech jeho nástupců, bronzové ražby zdobí hlava Dia. Zlaté mince nesou realistické portréty jednotlivých Ptolemaiovců. Váha nejvyšších zlatých nominálů se blíží 28 g (jedna mina, mnaieion). Ekvivalentem hodnoty těchto ražeb bylo více než 100 stříbrných drachem.

Z antických ražeb jsou v expozici vystaveny následující ražby:

Filippos II. Makedonský (359 - 336 př- Kr.)
1) statér
2) tetradrachma

Alexandros III. Veliký (336 -323 př. Kr.)
3) statér
4) tetradrachma
5) obol

Antigonovci (Makedonie, Řecko)
6) Démétrios Poliorkétés (294 -288 př. Kr.) tetradrachma
7) Antigonos Gonatás (276 -239 př. Kr.) tetradrachma
8) Antigonos III. Dósón (229 – 221 př. Kr.) tetradrachma
9) Perseus (179 – 168 př. Kr.) tetradrachma

Seleukovci (Malá Asie, Sýrie, Střední Východ)
10)  Seleukos I. (311 – 281 př. Kr.) tetradrachma
11) Antiochos I.(281 – 261 př. Kr.) tetradrachma
12) Antiochos II.(261- 246 př. Kr.) tetradrachma
13) Seleukos II.(246 - 225 př. Kr.), tetradrachma
14) Antiochos III. (223 – 187 př. Kr.) tetradrachma
15) Démétrios I. (162 – 150 př. Kr.) tetradrachma
16) Antiochos IV. (175 -164 př. Kr.) bronz pro Egypt

Pergamon
17) Filetairos, (282 -263 př. Kr.) tetradrachma

Bithýnie
18) Nikomédés II

Řecko - baktrijští králové: (Afghánistán)
19) Diodotos I. (256 - 239 př. Kr.) statér
20) Diodotos I. (256 - 239 př. Kr.) tetradrachma
21) Euthydémos I.(220 – 186 př. Kr.) tetradrachma
22) Euthydémos I.(220 – 186 př. Kr.) tetradrachma
23) Euthydémos I.(220 – 186 př. Kr.) obol
24) Démétrios I.(186 – 170 př. Kr.) tetradrachma
25) Antimachos I. (170 – 160 př. Kr.) tetradrachma
26) Antimachos I. (170 – 160 př. Kr.) drachma
27) Antimachos I. (170 – 160 př. Kr.) obol
28) Eukratidés I. (171 – 139 př. Kr.), tetradrachma
29) Eukratidés I. (171 – 139 př. Kr.), tetradrachma
30) Eukratidés I. (171 – 139 př. Kr.), obol
31) Euthydémos II. (180 - 170 př. Kr.), tetradrachma

Ptolemaiovci (Egypt)
32) Ptolemaios I.(305 – 283 př. Kr.) tetradrachma
33) Ptolemaios I.(305 – 283 př. Kr.) dvoudrachna
34) Ptolemaios II. (285 - 246 př. Kr.) mnaieion
35) Ptolemaios II. (285 - 246 př. Kr.) půlmnaieion
36) Ptolemaios V.(205 – 180 př. Kr.) hemidrachma
37) Kleopatra VII. (51 – 30 př. Kr.) obol

Pokud není uvedeno jinak, použité fotografie byly převzaty z archivu autora.